Narozeninová povídka

26. února 2014 v 0:04 | Hikari |  Povídky jednodílné
Jak už název napovídá, povídka je určená k narozkám .. a komu jinému než Hance :3 .. stydím se za to zpoždění -_- *prosí pokorně za odpuštění* .. jinak se omlouvám za mou dost dlouho neaktivitu, ale znáte to .. škola .. a mě šlo o co nejlepší vysvědčení na střední .. ALE!! .. posnažím se psaní věnovat co nejvíc .. snad sem nevyšla ze cviku O_o .. dost mého tlachání, užijte si povídku - nejvíc samozřejmě ty, Hani :*

Po cestě vedoucí parkem kráčelo jedno děvče. Jmenovala se Hanka a zrovna mířila ze školy. Taška plná učebnic a sešitů ji přišla každým dnem těžší a těžší. Škola pro ni byla poslední dobou hrozně vyčerpávající a právě procházka po parku ji vždy zvedla náladu a dodala energii. Jako by stromy všude okolo nasály její špatnou náladu a naplnily ji náladou šťastnější. Měla i svou oblíbenou lavičku, na kterou vždy sedávala a četla si tam.
I dnes k ní zamířila, ale na lavičce už někdo seděl. Mužská postava, hnědé upravené vlasy a černé oblečení. Hanka si všimla, že si čte. Přemýšlela zda má najít jinou volnou lavičku, ale jako by ji něco táhlo k němu.
Došla k lavičce a jen se letmě podívala na kluka, který tam seděl. V uších měl sluchátka a nasazené černé brýle. Musela uznat, že hezký je a spadal do stylu, který Hance přišel atraktivní. Sedla si na druhý konec lavičky a sundala si ze zad batoh. Konečně tíhu batohu mohla dát dolů. Vyndala knížku a otevřela na založené stránce. Začetla se do příběhu a ani si nevšimla, že kluk vedle ní ji nemálo pozoroval.
 

Dália 1

22. února 2014 v 18:55 | Hana |  Dália
Takže.... po hoooodne dlhom čase som sa rozhodla, že sem niečo hodím. Popravde... už som si myslela, že s blogom skončím ale neprišlo mi to veľmi fér. Hoc tento blog nikto nečíta. A tak sem dávam prvú časť jedného príbehu, ktorý sa mi nedávno sníval a ja som sa rozhodla napísať ho. Dúfam, že sa Vám bude páčiť. :D A napíšete komentár.

Ako je to totálna kravina, ale momentálne nemám nič iné rozpísané.

Tak tu to je. ENJOY!



Po dlhom úzkom chodníku, kráčalo dievča, ktoré vyžarovalo dokonalú krásu a inteligenciu. Nebola ani veľmi vysoká a ani malá, mala tmavé krátke vlasy, ktoré jej siahali pod bradu. Výrazné modré oči, tmavé mihalnice a dokonalo tvarované pery. Na očiach mala okuliare,a aj tie jej dodávali inteligentný vzhľad.

Dům upíra 16

18. října 2013 v 17:49 | Hikari |  Dům upíra
Konečně sem dopsala další díl, omlouvám se za čekání a doufám, že se to Hance i ostatním, kteří to budou číst, bude líbit :3

"Ale vždyť by z ní byla krásná upírka" usmál se Uruha
"Ne!" Aoi silně zavrčel. Chtěl, aby něco takového už nikdy neříkali.
Všichni byli zticha. Nechtěli Aoie ještě víc naštvat, ale on to už nemohl vydržet a chtěl jít pryč. Vzal Hanku za ruku a vedl ji do svého pokoje. Zavřel dveře a pomalými kroky mířil k oknu. Odhrnul závěs. Slunce nesvítilo, zakrývali ho tmavé a husté mraky. Zadíval se ven na les, který se rozpínal okolo jejich domu.

 


Život na přístrojích 2 - Probuzení

13. října 2013 v 16:30 | Hikari |  Povídky kapitolovky
Další díl této povídky. Přeji příjemné čtení a moc by mě potěšil komentář s vaším názorem na tuto povídku nebo i celkově, které rozepsané příběhy byste chtěli, abych dopsala =^^=

Život na přístrojích

13. října 2013 v 13:43 | Hikari |  Povídky kapitolovky
Velice se omlouvám za svou dost dlouhou neaktivitu, ale určitě každý kdo píše zná tu chvíli, kdy neví co psát a je bez nápadu .. přesně to sem měla .. říkala sem si, že půjdu něco připsat, ale vždycky mě přešla chuť a žádný nápad se nedostavil .. tak doufám, že je tato doba za mnou a že sem psaní povídek nezapomněla :D .. mám tu pro vás jednu povídku na pokračování .. z názvu jistě vyplívá o čem bude a hlavními postavami je Asagi a Tsunehito :3 .. yaoi to zatím rozhodně nebude .. jen tak lehké shounen-ai :D

Uruha x Kai 2

26. srpna 2013 v 21:27 | Hikari |  Povídky jednodílné
Pokračování a vlastně konec této povídky .. Je to jen lehké shounen ai - jen pusa a objímání ^^ .. takže ten kdo by rád něco jiného než yaoi, vzhůru do čtění .. budu za to moc vděčná ^w^

Uruha x Kai

21. srpna 2013 v 12:35 | Hikari |  Povídky jednodílné
Na začátku sprpna sem tak z nudy napsala povídku na Uruhu a Kaie, ale zapomněla sem na to .. tak jí sem dávám teď =^w^= .. mám v plánu napsat i druhý díl .. snad se bude líbit ^^

Město zahltila noc. Jen zářící hvězdy spolu s pouličními lampami ozařovali ulice normálně přeplněné lidmi. Ale dneska večer tu nikdo nechodil a tak jeden černovlasý mladík využil příležitosti a procházel se po ulicích zahalenými tmou půlnoci. Zastavil se a hlavou vzhlédl k měsíci. V tento čas mu připadal nádherný. Pousmál se a znovu sklopil zrak k zemi. Že by se mu líbilo dívání na kamenné dlaždice chodníku? - nebo spíše nechce, aby někdo viděl jeho smutnou tvář. Z jeho očí by šlo jako v otevřené knize vyčíst, že ho něco trápí, jenže .. co to je? On sám by to nikdy neřekl a smál by se na okolí, jako hvězdička. Ale nebyl by to upřímný smích. Směje se přeci každý den a rád. Ukazuje tím ostatním členům, že jen z úsměvem a radostí lze dosáhnout toho, čeho chtějí, ale dnes .. se ani trochu neusmál. Ztratil víru v dosáhnutí svého cíle?

PRE NIKOLU 3.časť

17. července 2013 v 14:31 | Hana-chan~ |  Povídky kapitolovky
Keďže nemám, čo robiť, tak tu je ďalšie pokračovanie poviedky pre Nikolu. ;) Dúfam, že si to užije a že sa to vám všetkým čo to budete čítať, že sa vám to bude páčiť :P .


Nikola sa nevedala spamätať, nezmohla sa ani na ahoj, iba tam tak stála ako prikovaná. Nevededela či má plakať alebo smiať sa od radosti, nevedela či ho môže objať alebo iba stáť a pozerať sa. Nevideli sa rok, to je veľmi dlho. Reita mal na sebe čierne úzske nohavice a čiernu košeľu. Tí traja sa za nimi chechotali a Ruki zvolal:
"Rei! Nestoj tam ako drevo, lebo ti zasa utečie!" a uškrnul sa.

PRE NIKOLU 2. časť

17. července 2013 v 12:43 | Hana-chan~ |  Povídky kapitolovky
Takže je tu pokračovanie poviedky pre Nikolu :3 ♥ dúfam, že sa jej bude páčiť :P :D :D

Lúčenie bolo pre nich naozaj ťažké. Hoc sa poznali iba mesiac, pre nich to bolá celá večnosť. Nikola plakala... Reita mal slzy na krajíčku ale plakať nechcel, akurát by to ešete sťažil.
"Tak zatiaľ ahoj..." pošepol a pobozkal ju vášnivo a chtivo. Naposledy ju objal a otočil sa.
"Maj sa..." zamrmlala a rozplakala sa ešte viac... ostala stáť na mieste a sledovala ako Reita odchádza. Po tom čo ho už nevidela otočila sa a odkráčala za otcom do auta. Ten sa na ňu povzbudzujúco usmiala pohladil ju po hlave.
"Všetko bude dobré..." hovoril jej dookola cestou domov.

Jen spolu - 2 díl

16. července 2013 v 23:27 | Hikari |  Sen, který se stal skutečností
Je tu další díl povídky :3 .. jao vždy přeji příjemné čtení a doufám, že se se vám to, teda hlavně Hance bude líbit ^^

Nastalo krásné ráno. Slunce zářilo a začínalo být větší a větší teplo. Aoie probudila právě sluneční záře, která ho šimrala na obličeji. Pomalu otevřel oči a zvedl hlavu. Hanka ještě spokojeně chrněla v jeho náruči a měla spokojený a moc krásný úsměv. Aoi se nad tím musel pousmát. Rozhlédl se, jestli nikdo není poblíž, ale není. No pro jistotu chtěl radši Hanku vzbudit. Co by si asi lidi mysleli, ale oni chtěli mít jen romantickou a hlavně společnou chvilku.
Ještě nějakou chvilku se kochal pohledem na Hančinu spící tvář. Odhrnul jemně prstem pramíne jejích zářivě blond vlasů z tváře a letmo políbil na čelo. Hanka jaksi ze spánku zavrněla a pomalu otevřela oči. Všimla si, že na ní Aoi dívá svýma krásnýma očima a usmívá se.

Kam dál